Účinné látky, které jsou v doplňcích stravy, jsou často drahé. Je to jednak tím, že ověření jejich účinnosti a s tím spojený výzkum, zabraly mnoho let, peněz a vědeckých kapacit. Další drahou položkou jsou samotné suroviny a kontrolovaný způsob výroby, který zaručuje kvalitu výsledného produktu.

Jsou tu ale i doplňky stravy, které si můžeme sami obstarat z přírody. To jsou například některé vitaminy, které si během roku můžeme na celou sezónu nachystat sami doma, např. vitamin C v různých podobách (od sušeného šípku přes kysané zelí).

Pak je tu ale něco, co můžeme využívat jako léčebnou metodu každý den, je to naprosto zdarma a nevyžaduje to žádnou námahu. Asi už tušíte, že se jedná o spánek.

Proč spíme?

Mnoho z vás už pravděpodobně četlo nebo alespoň slyšelo o knížce Mathew Walkera „Proč spíme“. Autor, působící na americké universitě Berkeley, sepsal působivou a pro lajky poměrně odbornou knihu, ve které se dle nejnovějších výzkumů snaží dokázat, že zanedbáváním spánku si velmi škodíme. Spánek ovlivňuje naši paměť, imunitní systém, kardiovaskulární systém, lépe díky němu zvládáme nemoce.  Ve zkratce, současná věda nám naprosto jasně dokazuje, že ochuzováním se o spánek v každém věku neprospíváme svému tělu.

Dalo by se říci, že hlavním bodem, proč tomu tak je, jsou podle Walkera různé fáze, kterými náš mozek musí během spánku projít. Během těchto fází se střídá REM fáze a NREM fáze, přičemž každý z těchto úseků má naprosto zásadní vliv na naši paměť, regeneraci těla a odpočinek. V případě, že máme spánek dlouhodobě zkrácený (ideálně bychom měli spát nejméně 7 až 8 hodin denně, pokud spíme 6 hodin a méně, vystavujeme se vážnému nebezpečí) připravíme se o některé úseky spánku a naše tělo tak nestihne správně regenerovat, což má z dlouhodobého hlediska důsledky na naše zdraví včetně nemocí jako Alzheimer, infarkt myokardu, rakovina, diabetes a obezita. (Walker obzvláště připomíná Ronalda Reagana a Margareth Thatcherovou, kteří oba svorně tvrdili, že mohou spát jen čtyři až pět hodin denně a zbytek času mohou věnovat své práci – oba skončili s Alzheimerovou chorobou).

Každý máme jiné možnosti

Samozřejmě každý z nás máme jiné možnosti ohledně spánku. Někdo musí pracovat na směny, někdo musí velmi brzo ráno vstávat, někdo naopak musí ponocovat a někdo má malé děti. Někdo má trápení, které nějakou dobu potrvá. Tedy ne každý má tu možnost se klidně celou noc vyspat. Pak jsme tu ale my, kteří tu možnost máme, ale často oddálíme čas spánku o pár minut, ještě jedno video a v důsledku toho se pak pravidelně dostáváme do postele později, než bychom chtěli. Jinými slovy, pro jistou část populace je oželení spánku naprosto vědomé rozhodnutí, kterým se o blahodárný spánek připravujeme, což ve výsledku může ovlivnit naše zdraví z dlouhodobé perspektivy.  

Špatné spací návyky

Je to vlastně rozhodnutí, které patří do podobné kategorie jako například nedostatek pohybu, špatné stravovací návyky, tedy věci, se kterými může část populace něco dělat, ale díky své vlastní pohodlnosti nechce. A obdobně jako u špatných stravovacích návyků nebo nedostatku pohybu, ze začátku si neuvědomujeme, že naše tělo chátrá. Na situaci si zvykneme a vlastně nám už ani nepřipadá, že bychom mohli být odpočatější, mít lepší imunitu, rychlejší reakce a více si pamatovat.

Pokud se rozhodneme, že se svým spánkovým režimem chceme něco dělat, pak se musíme připravit na dlouhou duševní pouť, která není nepodobná efektivnímu hubnutí nebo dostávání se do lepší kondice.  Jedná se o dlouhý proces se spoustou chyb, zlepšení i poklesů. Jako u ostatních civilizačních chorob i zde je řešení jednoduché, ale není lehké se k němu dopracovat.

Foto od: LeeAnn Cline a Sandra Seitamaa z Unsplash

Před cca 15 lety se začala odehrávat ve zdravotnictví nenápadná, ale ve svém důsledku naprosto zásadní revoluce. Na jejímž konci máme vznik tzv. preventivní medicíny.

Až do nedávné doby byla západní medicína založena na tom, že léčí následky. V případě nemoci se pacient odebral k lékaři, který se snažil najít odpovídající lék nebo léčbu na pacientovy problémy. V dnešní době jsme ale svědky toho, že nebývale roste množství způsobů, které nám pomáhají předcházet zdravotním problémům. Na zdraví očí je tu aplikace na oční jógu. Krokoměr nám počítá kroky, které bychom měli denně ujít, hodinky nebo prsten nám hlídají tep a kvalitu spánku. Kvůli změření tlaku už nemusíme k lékaři. A je jen otázkou času, kdy nám chytré hodinky změří glukózu v krvi bez toho, aniž bychom museli odebírat vzorky krve. Nebo kdy nám domácí testy z moči odhalí například ovulaci.

Miniaturizace medicínských technologií a naše svébytnost

To všechno je založeno na miniaturizaci technologií v minulých 15 letech. Ta přenesla mnohé lékařské přístroje z ordinací do našich telefonů, hodinek nebo do příručních přístrojů. Na jedné straně se tedy otvírá prostor pro naprosto nový způsob, kterým můžeme pomocí malých přístrojů předcházet potenciálním majoritně civilizačním chorobám. Na druhé straně tu vznikají obavy, zdali „přístrojům“ nesvěřujeme podstatnou část vlastní svébytnosti. Zdali se místo toho, abychom poslouchali vlastní tělo, neuvazujeme do světa před obrazovkou, kde nám naměřené hodnoty promlouvají do života více než vlastní pocity.

Hledání bodu v krajině

Pokud dnes už neumíme v krajině najít bod, aniž bychom neměli zapnutou navigaci, neumíme bez pohledu na aplikaci meteoradaru odhadnout, zdali bude pršet, nemůže se něco podobného stát s naším zdravím? Nestaneme se příliš závislí na technologiích i v otázce našeho zdraví? Nemluvil právě o tomto francouzský filosof Michele Foucault, když říkal, že současná moderní civilizace z nás dělá svým zdravotnickým systémem normované a poslušné členy společnosti? Dánský antropolog Bjarke Oxlund v této souvislosti provedl výzkum v domovech pro seniory. V něm se ukázalo, že kvalitu dne lze hodnotit podle toho, kolik senior ušel kroků, popřípadě jaký mu byl naměřen tlak. Tudíž číslo, které ukázal malý přístroj seniorovi, dokázalo ovlivnit pocit z jeho dne více než samotný prožitek ze dne jako takového.

Toto vše je navíc zasazeno v konturách toho, že již dobře víme, že sociální sítě, velké množství programů v televizi, nespočetné aplikace a technologické inovace, to vše je dobrým sluhou, ale zlým pánem. A jakmile se dostáváme do jejich osidel, ztrácíme vládu nad svým časem. A rovněž i část svých individuálních schopností.

Náš svět je stále více komplikovanější

Pak je tu ovšem druhá věc. Náš svět se bezesporu komplikuje a je složitější se v něm orientovat. Zatímco sedlák před sto lety měl dost pohybu, stravu založenou na lokálních surovinách s převahou bezmasé stravy a nízký nutriční příjem, dnes je naopak problematické se trochu hýbat nebo jíst lehce a s nízkým kalorickým příjmem. Ve zkratce, pokud ráno usedneme do auta, dojedeme do sedavého zaměstnání, k obědu jdeme s kolegy na menu do restaurace a večer se pak zase přepravíme autem zpět, vlastně nemůžeme jinak, než žít nezdravě. Zatímco sedlák nemohl jinak, než žít „zdravě“, i my vlastně dnes nemůžeme jinak.

Složitost světa se tedy znásobila. A zatímco v minulosti stačila na projetí Evropy mapa ze školního atlasu, dnes jsou průjezdy některými městy tak komplikované, že bez GPS je téměř nemožné jimi projet. Stejně tak k tomu, aby jeden dodržoval v dnešním světě zásady zdravého životního stylu, je dnes potřeba sofistikovaných prostředků, které nás nutí jíst zdravěji a více se hýbat. Je totiž velmi pravděpodobné, že i ten moudrý sedlák žijící před sto lety by při současném způsobu života ztloustnul a byl vystaven stejným civilizačním chorobám, jako jsme nyní my. Zkrátka proto, že současná společnost na nás nevyvíjí žádný tlak ve smyslu nedostatku, nedostupnosti obživy ani ničeho dalšího, co by nás nějak nutilo zvednout se ze židle. Darwinovo „survival of the fittest“, jakoby už neplatilo. Dnes přežije každý, otázkou je ale s jakou kvalitou života?

Mohou na nás moderní technologie vyvinout kýžený tlak?

Zde nastupují moderní technologie. Ty mají na jednu stranu bezpochyby všechna výše zmíněná negativa. Na druhou stranu nás ale dokáží dostat pod určitý tlak. Sami se od televize večer nezvedneme, abychom šli spát dostatečně dlouho před půlnocí. Pokud nám čas odchodu do postele oznámí hodinky, tak to pravděpodobně uděláme. Stejně tak si možná místo řízku se salátem dáme na oběd kuřecí plátek s bramborem.To když nám aplikace spočítá ten kalorický rozdíl. Možná obejdeme ještě o blok více. To když nám krokoměr řekne, že nám dnes ještě pár kroků chybí atd.

Rozumné využití preventivní medicíny

Zatím asi nejrozumnějším způsobem, jak používat tyto technologie a zároveň si uchovat vlastní svébytnost, je používat technologie pro identifikaci a navržení řešení problému. Následně si nový způsob zvnitřnit, abychom k němu aplikaci nebo přístroj už nepotřebovali. Například skrze aplikaci na kalorický příjem si můžeme zapisovat náš kalorický příjem několik týdnů nebo měsíců. A následně už budeme vědět i bez aplikace, zdali si k obědu můžeme dát řízek se salátem, nebo raději zvolíme kuře s rýží.

Abychom toto téma shrnuli. V následujících letech nás čeká určitě pokračování a zesilování trendu preventivní medicíny, která je zatím stále na začátku. Stále více zdravotních měření se bude odehrávat v našich domácnostech. Což bude, jako všechno v našich životech, přinášet pozitiva i negativa. Pravděpodobně je přehnané myslet si, že v hlavní roli bude stát, potažmo korporace, které budou využívat data z přístrojů pro naši kontrolu. Což je úhel pohledu současných sociálních věd. Naopak už dnes víme, že bude velmi složité udržet si určitý odstup od těchto nových technologií a nenechat se jimi pohltit.

O dalších negativech a pozitivech se lze v tuto chvíli jen dohadovat. Může to být například i proměna vztahu k doktorům a k institucím. Pokud máme více dat, než náš doktor, můžeme pociťovat potřebu provádět si vlastní diagnózu a nespoléhat se na tu doktorskou. Na druhou stranu můžeme získat důkladnější schopnost poznávat vlastní tělo. Když si bude možné vlastní pocity ověřit daty a možná tak dosáhneme úlevy pro přetížený medicínský systém.

Tak jako tak, preventivní medicína tu s námi už zůstane. A každý z nás si bude muset vytvořit rámec, ve kterém mu bude vlastní sledování těla dávat smysl.

Foto od Annie Spratt, Markus Spiske, Mitchell Hollander z Unsplash

Když se řekne zdraví kloubů a kloubní preparáty, asi se nám nejčastěji vybaví přípravky s kolagenem. Existuje ale i druhá cesta, která může být zajímavá pro ty, kterým třeba kloubní přípravky na bázi kolagenu nefungují.

Než se ale rozhodnete vyzkoušet kloubní přípravek, je potřeba, abyste si dobře zanalyzovali situaci, ve které se nacházíte. A zhodnotili důvod proč vlastně kloubní přípravek potřebujete. Pokud jste například v situaci, kdy trpíte nadváhou a máte nedostatek pohybu, tak bude určitě zásadní, abyste změnili jídelníček a přidali pohyb do vašeho každodenního života. Zde není, co si nalhávat. Pokud patříte mezi aktivní sportovce a klouby přetěžujete, je možná na čase ubrat zátěž, popřípadě zařadit jiný typ sportu, který bude ke kloubům šetrnější. Problémy mohou trpět i vegetariáni nebo lidé se speciální dietou a špatnými stravovacími návyky atp. Teprve po takovém zhodnocení situace, začněte hledat vhodný doplněk.

Díky kolagenu se můžeme hýbat

Pojďme se nejprve podívat na několik základních charakteristik kloubních přípravků s kolagenem. Kolagen je jeden ze základních stavebních proteinů obratlovců. Bez něj by neexistoval jejich pohybový aparát ve formě, jaké ho známe nyní. Látka kolagen se v těle obratlovců nachází ve více jak 20 variantách. V lidském těle kolagen tvoří až 80 % kůže a nachází se dále v chrupavkách, kostech a pojivových tkáních.

Kolagen typu I a typu II, jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Kolagen se běžně v kloubních přípravcích nachází ve dvou typech (typ I a typ II). A zatímco kolagen typu I se nachází především v kůži, kolagen typu II se nachází v chrupavkách. Proto by měly přípravky na klouby obsahovat kolagen typu II, který je svým složením stejný, jako naše kloubní chrupavky. To ale není vše, kolagen typu II by měl být nízkomolekulární, aby se dobře vstřebával, jinak jen bez účinku projde trávicím traktem.

V naší nabídce proto najdete přípravek Hyalac-Boost^®, jehož základní složkou je unikátní BioCell Collagen^®, který se získává přímo z chrupavek, a proto obsahuje v kolagenní matrix vedle kolagenu typu II také kyselinu hyaluronovou a chondroitin sulfát. Kopíruje tak složení zdravé chrupavky. Nízkomolekulární kolagen typu II je v tabletě v nejvyšší u nás dostupné dávce. Důležitý je také obsah dobře vstřebatelné kyseliny hyaluronové, která je mimo jiné součástí kloubního mazu a v kloubu zajišťuje hladký pohyb styčných ploch a chrupavce dává pružnost. Dospělým stačí jediná tableta přípravku denně, a to díky obsaženému zesilovači jeho účinku – přírodnímu mléčnému peptidu Osteol^TM. 

Je tu i jiná cesta?

Ne vždy ale přípravky na bázi kolagenu pomohou, v případě zánětlivých stavů vám lékař předepíše lék Piascledine, který působí protizánětlivě a mírní bolest kloubů. Piascledine se předepisuje k symptomatické terapii osteoartrózy kolene nebo kyčle a například zakladatel naší imunologie MUDr. Jaroslav Svoboda o tomto léku na bázi avokáda tvrdí, že jeho výsledky jsou opravdu vynikající. Jeho nevýhodou je, že je na předpis. Piascledine se skládá z tzv. ASU, tedy nezmýdelnitelných olejů z avokáda a sóji. Ty si můžete pořídit ve stejné dávce i v našem přípravku SupReuma, navíc v kombinaci s gingeroly, tedy extraktem se zázvoru, který napomáhá zachování pohyblivosti kloubů. Náš doplněk je ovšem bez předpisu. Jako vždy, i pro SupReumu nabízíme možnost zakoupit výhodné balení na 3 měsíce.

ASU tedy představuje osvědčený a praxí ověřený přístup k dosažení kloubního komfortu, a navíc je alternativou pro případy, kdy kloubní přípravky na bázi kolagenu, samotného chondroitin sulfátu, glukosaminu či MSM, nezabírají.

Poslední možností je, že spojíte sílu obojího a budete užívat přípravky na bázi kolagenu a ASU dohromady. A to buď ve stejný čas nebo například tak, že využíváte jedno balení přípravku s ASU a následně nasadíte dvě balení (nebo jedno velké) přípravku na bázi kolagenu tak, aby celá kúra dohromady trvala tři měsíce. Právě pro tento příklad najdete v naší nabídce kombinovaný balíček na klouby za zvýhodněnou cenu. Obsahuje ASU i nízkomolekulární kolagen typu II, s chondroitin sulfátem a kyselinou hyaluronovou a vydrží vám na tři měsíce.

Foto Vlad Sargu, Meghan Holmes, Victor Freitas z Unsplash

Čím je naše společnost technologicky pokročilejší, tím častěji saháme po přírodním řešení našich neduhů. Je to poměrně logická úvaha. V době, kdy nezvedáme oči od obrazovek telefonů a počítačů, kdy se přemísťujeme auty, vlaky a letadly, kdy o nás technologie už vědí téměř vše, se v případech, kdy toho máme už moc, rádi uchylujeme zpět k přírodě. Chceme v ní pobývat, ale chceme také, aby nás léčila. Jak jinak také léčit neduhy, které vznikají nadužíváním technických vymožeností?

Při snaze vrátit se do lůna přírody často hledáme její nejautentičtější podobu. Cestujeme na ta nejpůvodnější místa ještě nezničená člověkem, chceme jíst bio farmářskou zeleninu a ovoce s minimálním obsahem chemikálií a v případě léků a doplňků stravy chceme ideálně přírodní preparáty. To vše je mnohdy naprosto logické. Vztah mezi lidmi a přírodou je ale často mnohem komplikovanější, než by se mohlo zdát, a tak někdy i ta nejpřírodnější řešení nejsou odpovědí na naše otázky.

Ve spolupráci přírody a člověka 

Asi bychom třeba jen stěží řekli, že jedny z nejrozmanitějších ekosystémů na světě vznikají na místech, kdy člověk kooperuje s přírodou po tisíce let. Klasickým příkladem je louka, která je sekána nebo spásána jen několikrát ročně, což umožňuje, aby se zde květiny vysemenily a zároveň jsou tak rostliny chráněny před většími stromy a keři, které by se zde časem usídlily a zahubily kvetoucí rostliny. Nakonec tak spoluprací člověka a přírody vznikne něco krásného a bohatého, co by samo v našich zeměpisných šířkách normálně nevzniklo.

Obdobně tomu je i v potravinových doplňcích. Často hledáme tu nejpřírodnější esenci, ale někdy jsou řešení podobná dobře udržované zahradě mnohem účinnější. Příkladem může být současný hlad po vitaminu D. Ten získáváme ze slunce a dále z ryb, mléčných výrobků a některých dalších zdrojů. Pokud bychom chtěli to nejpřírodnější řešení, měli bychom sníst 200 g divokého lososa denně. Představte si ale, co by to udělalo s naším ekosystémem, kdyby všichni obyvatelé naší planety s nedostatkem vitaminu D měli právo jíst 200 g lososa denně?

Rozkvetlá louka

Naopak řešení, které spadá do stejné kategorie jako rozkvetlá louka, může přijít s mnohem udržitelnějším a šetrnějším nápadem, i když není ten nejpřírodnější. Vitamin D v našich výrobcích se proto vyrábí z lanolínu (z ovčí vlny) ozařováním ultrafialovým spektrem (tedy nahrazujeme slunce). Vitamin je syntetický, což ale umožňuje dostat jej v dostatečných dávkách a za rozumné ceny k široké populaci, která by jinak trpěla jeho nedostatkem.  

Rozhodně tím nechceme říct, že přírodní preparáty nejsou tak účinné, jako ty vymyšlené v symbióze člověka a přírody, ale musíme myslet i na trvalou udržitelnost a ochranu přírodních zdrojů. I v našich přípravcích většinou máme přírodní složky, právě proto, že jsou pro organismus lépe přirozené, a proto bývají účinnější než ty syntetické. Jak už to ale v životě bývá, nic není černobílé, proto je třeba diferencovat a stejně, jako to děláme i my v našich přípravcích, hledat vždy to optimální řešení, které nám dává maximální efekt, ale zároveň je šetrné k našemu okolí.

Naše produkty s vitaminem D:

Femoralex D+

Strongimun D+

Foto Annie Spratt, marine Dumay z Unsplash

Všichni máme rádi velká balení, ideálně s velkou slevou nebo alespoň s o 30 % větším obsahem. Stejné je to i u léků a potravinových doplňků. Komu by se chtělo také platit za malé balení, když může mít za stejné peníze mnohem větší množství přípravků na mnohem delší dobu.

Na co doplněk stravy vlastně potřebuji?

Jenže při rozhodování o tom, jaký přípravek koupit by jeho velikost a „výhodnost“ měla hrát pouze jednu z dílčích rolí. Tím hlavním kritériem by měla být situace, pro kterou doplňky budete pořizovat. Představme si situaci, kdy máte před sebou náročný úkol, při kterém hrozí vysoká dávka stresu, zároveň je nepříjemné počasí, a proto se můžete lehce nachladit. Zároveň toto náročné období bude trvat jeden týden. Má v takovém případě cenu poohlížet se po velkém a zlevněném balení? Splní velké balení to, co od něj očekáváte?

U velkých a výhodných balení, která jsou navíc levná, je v první řadě potřeba bedlivě sledovat množství účinných látek v jedné tabletě. Často totiž předpokládáme, že obsah jedné pilulky z velkého balení bude obsahovat stejné množství účinných látek, jako je tomu v menším a stejně drahém balení. To je ale z principu nemožné.

Kvalita látek v doplňcích stravy není stejná

Kromě obsahu účinných látek v jedné tabletě je určující také kvalita látky. Např. ne každý koenzym Q10 je stejně kvalitní a podobně je tomu i u vitaminů a dalších účinných látek. Zde je to s léky a doplňky stravy obdobné, jako v kterékoliv jiné oblasti. Pomeranč může být šťavnatý a chutný, ale také vyschlý a bez chuti a pořád je to pomeranč. Často kupujeme přípravky, které máme vryty do podvědomí z reklamy, aniž bychom zkoumali, jak kvalitní jsou obsažené ingredience a zda je jich v přípravku dostatečné množství k tomu, aby mohly mít jiný efekt než placebo.

Třetím aspektem jsou doma nevyužité léky a doplňky. Dnešní doba je typická tím, že nekupujeme věci do zásoby, ale že naopak nově vznikající poptávku řešíme aktuálně a podle potřeby. Tudíž nám v případě velkých a výhodných baleních často nevyužité doplňky leží rok doma a už se k nim reálně nevrátíme.

Posledním důvodem je vztah k přírodě a našemu okolí obecně. Velká balení, které se následně nevyužijí a často kvůli naší pohodlnosti končí v popelnicích a následně zatěžují okolní přírodu. Opět zcela zbytečně.

Pokud si tedy znovu představíme situaci, o které jsme mluvili, pak se může velmi jednoduše stát, že pro týdenní stresové ohrožení je mnohem lepší malé, ale kvalitní balení, kde každou pilulku využijeme na maximum. V takové situaci může být velké a ve slevě pořízené balení kontraproduktivní a bez kýženého efektu.

Klíčová je doba používání

Jiná situace je samozřejmě tam, kde je nutné doplňky brát dlouhodobě, nebo pokud doplňky bere celá rodina (třeba během podzimních nečasů), v takové situaci velké a výhodnější balení samozřejmě potěší, ale opět je nutné prozkoumat, co v pilulkách opravdu je, aby celá rodina dostávala účinnou ochranu.

I my se snažíme se počet tablet v balení přizpůsobovat potřebné délce užívání. Např. u kloubních přípravků si zájemce může vyzkoušet měsíční kúru s doplňkem stravy Hyalac-boost nebo SupReuma, ale je-li spokojen, může sáhnout po 60 tabletovém balení Hyalac-boost nebo po balíčku na klouby na 3 měsíce, který kombinuje 1 balení Supreumy a 2 balení Hyalac-boost.

Naopak u přípravku na posílení imunity a psychické odolnosti při zátěžových stavech StrongImun dáváme do balení jen 15 tablet, protože užívání je většinou nárazové a krátkodobé.

Foto Chelsea shapouri, Katherine Hanlon, Landis Brown z Unsplash

Den má jen 24 hodin a my bychom měli ideálně 8 hodin pracovat, 8 hodin spát a ve zbytku se přemístit na pracoviště a z něj zpět, být s rodinou, mít čas na koníčky a zařídit vše potřebné. Těžko lze něčeho takového dosáhnout bez velkého stresu, navíc pokud máte rodinu.

Jednou z prvních věcí, kterou náročný harmonogram často vyřadí, je pravidelné cvičení. Hodina cvičení, k tomu cesta na cvičení a zase zpět a ideálně dvakrát týdně, je prostě přílišná časová dotace, na kterou není prostor. Vynechání cvičení se na nás nepodepíše hned, ale z dlouhodobé perspektivy je dostatek pohybu v produktivním věku jedním ze základních předpokladů, jak si udržet dlouhodobé zdraví. Člověk je z evolučního hlediska předurčen k tomu, aby se hýbal a tělo fyzicky namáhal. Pokud si ale představíme dynamiku dnešního života, pak při sedavém zaměstnání pohyb téměř vylučujeme z našeho života. Když zavřeme počítač a dveře kanceláře, často nasedáme do auta a opět se nám žádného pohybu během dne nedostane. A pokud ano, tak pouze nárazově. Tak to jde rok za rokem až často zjistíme, že se zadýcháváme cestou do schodů a ručička na váze se zastavuje na neznámých číslech.

Pak často přicházejí období, ve kterých se snažíme překotně hubnout a cvičením tělo dostat na úroveň, kterou mělo před lety. Dlouhodobě netrénované tělo ale pochopitelně stávkuje, je náchylnější ke zraněním, a tak vše často končí dlouhými pauzami, kdy je stále náročnější se vracet. Přitom by stačilo trošku pravidelně sportovat, kde ale na to vzít čas?

Cvičení během práce

Překvapivá odpověď může být, že čas na pravidelné cvičení si lze udělat také během pracovní doby. To samozřejmě není možné u všech zaměstnanců, ale všude tam, kde je čas na cigaretu, kávičku, půlhodinový pokec s kolegy o tom, jak bylo o víkendu na chatě nebo místo času stráveného na sociálních sítích a sledováním zpráv na internetu. Často je to jen o tom překonat počáteční ostych a mentálně se srovnat s tím, že v práci mohu také cvičit. Podobně nemyslitelné je to zprvu také pro mnohé zaměstnavatele, kteří „předpokládají“, že zaměstnanci nonstop pracují. Přitom by pár desítek minut cvičení týdně na reálných výkonech firmy nic nezměnilo.  

Jaká cvičení provozovat?

Jaká cvičení jsou vhodná během pracovní doby? Vzhledem k ohledům na kolegy to nejsou kardio cvičení, kde dochází k zvýšení tepové frekvence, ale ideální jsou například shyby, plank, protahování se s odporovou gumou, různé jogínské pozice. To vše lze cvičit v kanceláři buď s podložkou nebo s hrazdou, kterou si instalujete do dveří. Stejně tak lze použít činky anebo kettlebell. Samozřejmě je potřeba vybírat takové cviky, které je možné dělat bez zpocení a v rámci pohybového rozpětí, které umožňuje pracovní oděv. Pokud nelze cvičit přímo v práci, je určitě dobré nezapomínat na chůzi – tedy pohyb, který nám často chybí a přitom je jedním z nepřirozenějších pohybů, na který je naše tělo nastaveno. Cestou do práce lze vystoupit třeba o dvě zastávky dříve a dojít zbytek pěšky, popřípadě během pauzy rychle obejít několik bloků budov. Ideální je také na cestu do práce a z práce používat kolo.

Co od cvičení v práci očekávat?

Nikdo by neměl očekávat, že během pracovní doby si bude moci vybudovat vysportovanou postavu a shodí potřebná množství kil. Pomocí cvičení v práci je ale možné udržovat tělo v nějaké základní tělesné připravenosti, která pak zaručí, že návraty ke sportování budou mnohem méně bolestivé a tělo bude méně náchylné ke stávkování.

Cvičení v kolektivu

Dalším důležitým aspektem je pracovní prostředí. Samozřejmě nikomu se nechce cvičit v práci před posmívajícími se kolegy. Ideálně je tak dobré zlákat pro cvičení v práci další kolegy, popřípadě najít místo, které nebude nikomu vadit. O celé akci by samozřejmě měl vědět i nadřízený a ideálně by i HR. Samozřejmě celá věc nemusí mít stejně organizovanou formu, jako asijská cvičení před pracovní směnou, ale je dobré, aby o tom firma věděla a ideálně aby se možnost cvičení stala součástí firemní kultury.

V dnešní době, kdy je složité sehnat zaměstnance a firmy se předhánějí v benefitech nabízených zaměstnancům, může právě možnost cvičení v práci, ideálně v nějaké malé posilovně na pracovišti, představovat způsob, jak si udržet kvalitní zaměstnance na jedné straně a na druhé straně způsob, jak v nabitém zaměstnaneckém harmonogramu najít chybějící místo pro tolik chybějící cvičení.

Foto od Kelly Sikkema a  Content Pixie z Unsplash