Barefootové boty už jsou s námi téměř čtvrtstoletí. Jedná se o vepředu rozšířené boty, které mají velmi tenkou podrážku a nemají podpatek. Simulují tedy člověku přirozenou bosou chůzi. Na rozdíl od bot s pevnou podešví, nemluvě o botách s vysokou podrážkou, podpatkem a úzkou špičkou. Vzhledem k rozrůstajícím se problémům populace s pohybovým aparátem notně vzniká otázka, zdali barefootové boty mohou být řešením tohoto palčivého problému. Idea je tedy jasná, vrátíme-li se k chození „na boso“, vrátí se nám i zdravý způsob chůze a zdraví pohybového aparátu?
Nikým nepozorovaná změna
Je důležité si uvědomit, jak velkou změnou prošla naše chůze během posledních cca 100 až 130 let. Jednak množství povrchů, které jsou důkladně vyasfaltovány nebo vybetovány extrémně narostlo, stejně tak narostla i dostupnost bot. Ještě na začátku 20. století a v některých oblastech až do druhé světové války děti běžně chodily bosy a boty byly vzácností. Tudíž ono celoživotní nošení úzkých bot se zvýšenou patou není z hlediska evolučního něčím, na co jsou naše těla adaptována.
Podpatek mění úhel, pod kterým naše noha přirozeně stojí a my tak bez bot stojíme mnohem více na patách, než bychom měli. Úzká špička zase neumožní přirozené rozprostření prstů a váhy, a tak se šikovné prsty na nohou, které by se měly podobat v něčem prstům opičím, stávají jen poslušně uspořádanou mrtvou hmotou v těsné botě.
Další faktorem je prodlužující se věk dožití a také to, co dnes sledujeme pod pojmem longevity. Tedy snaha dožít se co nejvyššího věku v aktivním stavu, který nám dovoluje sportovat a užívat života naplno – jinými slovy – chceme toho od našich kloubů po šedesátce mnohem více, než čekali naši předkové.
Posledním faktorem je také růst obezity a obecně průměrné váhy lidské populace. Klouby před sto lety nemusely v průměru nosit váhu, kterou musí unést dnes. Všechny tyto faktory způsobují fakt, že dnes je už spíše standardem než výjimkou, že za život nás potká ta či ona operace kloubů pohybového aparátu.
Může nás zachránit barefoot?
Nejdřív je třeba předestřít, že na tuto otázku z principu zatím neexistují velké soubory dat. Jednak jsou barefootové boty pořád stále poměrně novou záležitostí. Za druhé bychom pro spolehlivou odpověď proti sobě museli postavit dvě skupiny a pozorovat v dlouhodobém horizontu signifikantní rozdíly pohybového aparátu mezi skupinou nosící barefoot boty ve města a porovnávat je se skupinou, která takové boty nenosí, a to ideálně po dobu lidského života.
Vzhledem k nemožnosti opřít se o nějaký dlouhodobý výzkum, jsou další řádky sebrány z poznatků nás samotných, našich známých a kamarádů. A hned na úvod je třeba říct, že se nám podařilo sesbírat poměrně různorodou směs poznatků, ze které na jedné straně vycházejí jedinci, kteří jsou schopni chodit po dlouhé roky městem jen v ponožkách nebo bosí a evidentně není nic, co by je trápilo. Rovněž ale známe případy, kdy nošení barefootových bot ve městě v kombinaci s dalšími limitními faktory vedlo až k poměrně závažným a dlouhodobým zraněním.
Město versus příroda
Než se ale vrhneme na zhodnocení, je potřeba si ještě říct, proč se ptáme na otázku nošení barefootových bot právě ve městě. Je to jasně proto, že chodíme-li v barefootových botách po lese nebo po různorodých površích, jsou naše nohy stimulovány a noha je nucena reagovat na různé podměty, dostáváme se do roviny chůze, která je nám z hlediska evolučního přirozená. Zatímco v betonovo – asfaltové džungli velkoměsta je situace díky kompaktním stále rovných povrchům situace zásadně odlišná. Naše nohy nedostávají žádné stimuly ze stejnorodých povrchů. Navíc je potřeba často měnit tempo, dobíhat tramvaj, zrychlit na přechodě, a to vše zvyšuje nároky na náš pohybový aparát – zvláště, pokud máme zažité jisté pohybové odchylky.
Naučíme se chodit sami?
Častým argumentem pro barefootové boty je, že díky jakési vnitřní inteligenci našeho těla dojde po nazutí barefootových bot k úpravě chůze a vzniku správných návyků. Že se tělo zkrátka naučí chodit samo. Takovou tezi můžeme částečně přijmout právě v přírodě, kde jsou povrchy rozrůzněné – zkusme se například projít bosí lesem mimo cesty. Ale na městských površích ke změně chůze dojít nemusí a naopak, pokud máme nějaké typy problémů, jako například propadlá klenba, vbočené kotníky, propadlá kolena nebo chodíme na paty, spíše dojde bez tlumící podrážky ke zhoršení a potenciálnímu úrazu.
Kruh, ze kterého není úniku?
A tady se dostáváme k jádru problému. Pokud trpíte výše zmíněnými obtížemi – propadlou klenbou, vbočenými kotníky nebo chůzí na paty – měli byste se je pokusit odstranit dříve, než si pořídíte barefootové boty. Mnohé lze změnit aktivním tréninkem: postavení nohy, chodidla i klenby. Jenže abyste mohli správně upravit chůzi, potřebujete boty bez podpatku se širokou špičkou – tedy právě ty, které se označují jako barefoot. A ty nejsou vždy vhodné do města, dokud noha není dostatečně připravená. Kruh se jakoby uzavírá.
Alespoň nyní se zdá, že východiskem jsou boty nové generace: nemají podpatek – tzv. zero drop, mají ale širokou špičku a zároveň silnější podrážku, která lépe tlumí nárazy z tvrdého městského povrchu. Ale ani ony samy o sobě nestačí – špatné pohybové návyky v nich přetrvají stejně dobře jako v čemkoliv jiném. Bez vedení odborníka, bez cíleného tréninku a bez trpělivosti se vzorce chůze nemění.
Cesta tedy nevede přes boty, ale přes rozhodnutí začít. Návštěva fyzioterapeuta nebo podologa, práce na nohách a postupné opravování zažitých vzorců – to je základ, bez kterého jsou jakékoliv boty jen nevyužitou šancí. Teprve pak dává smysl sáhnout po botách, které zdravou chůzi skutečně umožní. Jako u každého zlozvyku, který se budoval roky, nebude náprava okamžitá.
Z onoho načrtnutého kruhu tedy existuje východisko, jen jako vždy nezačíná jednou spásnou pilulkou nebo koupí bot, ale dlouhodobou a soustavnou prací na změně našich vzorců.
Na praxi střídání letního a zimního času panuje mezi lidmi rozdílný názor. Mnozí jej podporují nebo jim minimálně nevadí, jiným způsobuje zásadní problémy. V tomto případě se pravděpodobně jedná spíše o jedince, kteří pracují na směny a musí vstávat v pevnou dobu bez možnosti udělat si přechodné období pro postupnou změnu doby vstávání. To může vést k poruchám spánku, změně nálady a nedostatku energie po dobu několika dní až týdnů.
Co ovlivňuje usínání a kvalitu spánku?
V hlavní roli melatonin a GABA
Ve zvládání přechodu z jednoho času na druhý hraje důležitou roli hormon melatonin, který reaguje na množství světla a připravuje naše tělo na spánek nebo probouzení. Říká se mu spánkový hormon, ale přesnější by bylo o něm uvažovat jako o našem „vnitřním strážci času“. Melatonin je produkován v šišince v reakci na večerní úbytek světla. Pomáhá regulovat denní spánkový rytmus, tedy to, kdy jsme bdělí nebo kdy se naopak cítíme připraveni jít na kutě. Tento cyklus může být zásadně narušen světlem, zvláště tím z modrého vlnového spektra, které produkují obrazovky televizí, počítačů a mobilních telefonů.
Pokud se změní čas a musíme vstávat do úplné tmy, produkce melatoninu pokračuje. Náš organismus ještě není nastaven na probouzení stejně jako když svítá, produkce melatoninu se snižuje a my osvěženi vstáváme do nového dne. Při užívání melatoninu se obvykle doporučuje jako bezpečná a zároveň účinná dávka 1 – 3 mg, ovšem toto množství už není pro doplňky stravy povoleno. Užívání melatoninu může u citlivých jedinců vyvolávat bolesti hlavy, malátnost nebo noční můry.
Další látkou, která hraje roli v kvalitě spánku je inhibiční neurotransmiter GABA(kyselina gama-aminomáselná). Tato látka se přirozeně nachází v mozku, kde snižuje nervovou aktivitu, čímž přináší zklidnění mysli a navozuje připravenost organismu ke spánku a také ovlivňuje průběh spánku během noci (zamezuje nočnímu buzení a řešení neodbytných myšlenek). Tato látka je bezpečná a je také dostupná v doplňcích stravy. Byla i jedním z klíčů vedoucích k rozuzlení děje poslední knihy Dana Browna – Tajemství všech tajemství, jejíž děj se odehrává v Praze.
GABA a melatonin jsou dvě látky, které ovlivňují spánek, ale odlišným mechanismem. GABA zklidní aktivitu mozku, zatímco melatonin reguluje cyklus usínání a buzení v závislosti na množství světla.
Na co tedy dbát, aby nás nynější přechod na letní čas příliš nerozkolísal?
Dodržujte těchto několik zásad:
Choďte spát a vstávejte ve stejnou dobu, a to i o víkendu.
Přibližně dvě hodiny před spánkem nesledujte obrazovky, zklidněte mysl (čtěte si nebo si pusťte příjemnou hudbu) a ztlumte světla v místnosti. V chladnější ložnici mějte dostatečné zatemnění, které nepropouští městské osvětlení.
Večer nejezte těžká ani ostrá jídla, nepijte alkohol (lépe se po něm usíná, ale špatně spí) a od pozdního odpoledne se vyhýbejte kofeinu.
Pokud to jde, ráno si dopřejte alespoň malou procházku na denním světle, aby se z těla odstranil zbytkový melatonin.
Už nějakou dobu narážíme v mediích na slovo „longevity“. Všichni asi tušíme, že má cosi společného se zdravím a dlouhověkostí, ale co tento koncept opravdu propaguje?
Ve zkratce je longevity návod, jak se dožít vyššího věku v dobrém zdraví.
Longevity zahrnuje 3 koncepty:
Prodloužení života
Dožití se vysokého věku v dobré kondici
Kontrola a napravování charakteristických znaků stárnutí
V současné době, kdy evropská populace, včetně té naší, neodvratně stárne, si každý rozumný člověk uvědomuje, že zdravotní a důchodové systémy míří neodvratně ke kolapsu, a tak vychází jako nejjistější pojistka pro spokojený a zdravý život se o své zdraví v rámci individuálních možností postarat sám.
Naše zdraví a možnou dlouhověkost ovlivňují aspekty, z nichž některé můžeme ovlivnit a některé ne.
Jedná se zejména o genetiku, prostředí, ve kterém žijeme a životní styl. Tím myslíme především dostatečný pohyb a zdravé stravování, které dohromady umožňují kontrolovat hmotnost, která je v konceptu longevity velmi důležitá.
Genetiku prakticky ovlivnit nemůžeme, s prostředím, ve kterém vyrůstáme je to trochu lepší. Pokud žijeme ve znečištěném ovzduší, můžeme se přestěhovat, i když to nemusí být vždy snadné. Prostředí ale zahrnuje také společenské vazby. Ty toxické, ať už se vyskytují v práci nebo v rodině, nám způsobují dlouhodobý stres a rozhodně mohou velmi negativně ovlivnit naše zdraví. Na druhou stranu dobré rodinné zázemí a obohacující kontakty s vrstevníky mají pozitivní účinky.
Během života v procesu stárnutí dochází k mnoha změnám na buněčné úrovni, které pak mají vliv na celkové zdraví. Jaké parametry se v longevity hodnocení jedince zejména sledují?
Pulsní vlnová rychlost jako ukazatel kardiovaskulárního stárnutí: S věkem arterie ztrácejí pružnost a srdce se obtížněji rozpíná. Proto se provádí elektrokardiogram a tonometrie (testuje oční tlak).
Variabilita srdeční frekvence: změna variability srdeční frekvence (měří stálost tepů) bývá spojena se srdečním selháním.
Síla úchopu/stisku a úmrtnost: existujísilné důkazy o korelaci mezi slabší sílou stisku a úmrtností, zejména ve spojení s kardiovaskulárním onemocněním a celkovou křehkostí/slabostí.
Hromadění tuku v břišní oblasti: viscerální tuk je spojován s úmrtím z různých příčin více než věk. Zvláště pak při kardiovaskulárních onemocněních.
Vitální kapacita plic: funkce plic oslabuje s věkem a snižuje kapacitu pro fyzický výkon.
4 cesty ke zlepšení osobní „longevity“
Každý jedinec, který se chce dožít vyššího věku v dobrém zdraví, by měl dbát na dodržování následujících pravidel:
1. Pravidelné cvičení
Cvičení a pohyb všeobecně (třeba i svižná chůze) je zásadním faktorem pro dožití do vysokého věku bez život limitujících nemocí. Pohyb má mnoho pozitivních dopadů na zdraví včetně prevence kardiovaskulárních a dalších nemocí. Cvičit by každý měl alespoň 15 minut denně.
2. Vyvážená strava v přiměřeném množství
Kuchyně může býtvstupní branou do longevity. Kvalitní rostlinná strava je spojována se sníženým rizikem civilizačních nemocí, jako jsou metabolický syndrom, rakovina, onemocnění srdce, deprese a zhoršení kognitivních funkcí.
Pozitivní účinek na lidský organismus mají látky obsažené v rostlinách, zejména antioxidanty, polyfenoly, karotenoidy nebo vitaminy C a B. Rostlinná strava je také důležitým zdrojem pro organismus nezbytné vlákniny.
Dále potřebujeme zajistit dostatečný příjem omega-3 mastných kyselin, vitaminů D3 a K2 a kvalitních bílkovin.
3. Kvalitní a dostatečný spánek
Spánek reguluje buněčné funkce a tělo se během něj „opravuje“. Dostatečný a nepřerušovaný spánek je velmi důležitý, proto by měl člověk dodržovat pravidelný režim, tj. dobu kdy se ke spánku ukládá a kdy vstává. Příliš krátký nebo naopak nadbytečný spánek může působit na kondici organismu negativně.
4. Bohatý sociální život
Můžete žít déle, pokud máte zdravé společenské vazby. Bylo zjištěno, že pokud máte alespoň 3 stálé společenské kontakty, riziko předčasného úmrtí se zásadně snižuje. Mít pevné a kvalitní společenské vazby znamená méně stresu, což vysvětluje pozitivní efekt společenských vazeb na délku dožití a dobré zdraví.
Jak si ještě můžete si prodloužit život?
Někteří odborníci také zdůrazňují přínos mírného stresu pro organismus. Příkladem může být otužování nebo delší pauzy v jídle (mírné hladovění), aby se organismus mohl řádně očistit a opravit.
Vedle dodržování výše uvedených zásad si můžete pomoci i cíleným užíváním doplňků stravy či potravin, o kterých se píše v souvislosti s longevity. Doplňky stravy často obsahují látky, o kterých většina z nás nikdy neslyšela, i když je většinou nacházíme v běžně konzumovaných potravinách (celozrnné potraviny, ořechy, brokolice, lesní plody, tučné ryby). Jiné látky jsou dobře známé, jako třeba resveratrol. Všeobecně lze jako příklad pro longevity stravu uvést středomořskou dietu.
Nejnovější výzkumy longevity však pracují s látkami, které se soustředí na podporu a ochranu buněčných funkcí, jako jsou zpomalení buněčného stárnutí, přeměna potravy na energii, autofágie (odstraňování poškozených buněk) a epigenetika (zabývá se změnou chování genů), které mají přímý dopad na procesy biologického stárnutí.
Čím dříve začne jedinec zásady longevity aplikovat, tím významnější prodloužení života ve zdraví si může zajistit. Je ale důležité, aby si v tomto konceptu každý našel své místo a všechna opatření zaváděl s rozumem tak, abys se cítil dobře a život ho bavil. Každopádně investovat čas, úsilí a peníze do longevity může být to nejlepší, co pro sebe každý z nás může udělat.
V příštích blozích se k tomuto tématu vrátíme a podíváme se optikou longevity na některé naše přípravky.
Železo je důležitým prvkem pro naše tělo, ne vždy je ale snadné ho do těla správně a efektivně doplnit.
Železo je klíčový prvek nezbytný pro správné fungování lidského organismu. Podílí se na transportu kyslíku, energetickém metabolismu a řadě dalších důležitých biochemických procesů. Nedostatek železa vede k únavě, snížené imunitě či anémii*. Jak ale zajistit jeho optimální vstřebávání bez nepříjemných vedlejších účinků?
Proč je železo tak důležité?
Nedostatek železa způsobuje anémii, tedy onemocnění, při němž je v krvi sníženo množství hemoglobinu a červených krvinek. To vede k omezení přenosu kyslíku do tkání, což způsobuje řadu zdravotních problémů.
Časté projevy nedostatku železa jsou:
Únava, snížená výkonnost, bledost
Oslabená imunita
Bušení srdce a hučení v uších
Zhoršená koncentrace
Lámání nehtů a padání vlasů
Anémie z nedostatku železa je přitom celosvětovým problémem. V našich podmínkách se vyskytuje u 5 % mužů a 8–20 % žen, přičemž v rozvojových zemích postihuje 30 až 70 % populace. Anémií z nedostatku železa jsou častěji postiženy ženy. U nichž je příčinou menstruace (ztráta krve obecně), těhotenství nebo laktace. Ohroženi jsou ale také vegetariáni a vegani, jedinci s jednostrannou stravou, poruchami vstřebávání nebo starší lidé.
Na rozdíl od některých vitaminů a dalších látek, u kterých je jejich doplnění do organismu poměrně jednoduché, může být se vstřebáváním železa spojena řada potíží.
Problém s běžnými formami železa
Konvenční železité přípravky, tzv. dvojmocná železa (např. síran železnatý), jsou rozpustné ve vodě, což umožňuje jejich snadné vstřebávání. Bohužel, často mají vedlejší účinky jako jsou nevolnost, zácpa nebo střevní obtíže. Nevstřebané železo navíc negativně ovlivňuje střevní mikroflóru a může reagovat s jinými minerály či vitaminy, přičemž vznikají škodlivé volné radikály.
Alternativou jsou pyrofosfátové formy železa – trojmocná železa (Fe³⁺), které mají méně vedlejších účinků, ale jejich vstřebatelnost je nízká. Řešení nízké vstřebatelnosti přináší mikronizace (zmenšení částic železa) a enkapsulace (obalení jednotlivých částic pro prevenci opětovného shlukování) které zvyšují biologickou dostupnost železa.
Co je endosomální železo?
Abychom si mohli odpovědět na otázku, co je to endosomální železo, je potřeba si říct, že běžná železa jsou do buněk střevní stěny absorbována enterocyty (střevní buňky) prostřednictvím transportéru DMT-1. Endosomální železo kromě této transportní cesty využívá pro vstřebávání také endocytózu přes M buňky Peyerových plátů. Použitím dvou způsobů vstřebávání je dosaženo efektivnějšího vstřebávání železa do organismu.
Jako optimální pro využití endocytózy se ukázala velikost částic menší než 1 µm. Studie, zaměřující se na porovnání vstřebávání mikronizovaných trojmocných želez, ukazují, že železo s částicemi většími než 1 µm může zůstat zachyceno v M buňkách a dále se nevstřebává.
Endosomální železo SunActive® Fe, vyráběné patentovanou technologií mikronizace a enkapsulace najdete v našem doplňku stravy FERROCENTO®forte C. Technologie SunActive® umožňuje dosáhnout průměrné velikosti železitých částice0,3 µm. Částice jsou enkapsulovány do obalu z maltodextrinu a lecitinu. Ten zabraňuje shlukování částic a umožňuje dosáhnout postupného uvolňování po dobu 6 hodin. Zamezuje také vzniku gastrických obtíží. Endosomální železo SunActive® Fe bylo ve studii absorbováno až 4x lépe než jiná mikronizovaná železa.
Výhody endosomálního železa SunActive® Fe
Lepší vstřebatelnost než běžné formy železa
Žádné vedlejší účinky – nevolnost, zácpa či bolesti břicha
Postupné uvolňování po dobu 6 hodin
Efektivní absorpce přes M buňky – transportní mechanismus využívaný jen mikročásticemi železa
Žádná železitá pachuť
Shrnutí
Endosomální železo představuje revoluční přístup v doplňkovém užívání železa. SunActive® Fe, které se vyznačuje vysokou biologickou dostupností bez typických nežádoucích účinků, najdete v našem doplňku stravy FERROCENTO®forte C. Ten obsahuje 30 mg železa v jedné tabletě, což je doporučená a dostatečná denní dávka pro těhotné a kojící ženy. Navíc obsahuje 80 mg vitaminu C pro ještě lepší vstřebávání železa.
*Anémie z nedostatku železa se nazývá sideropenická anémie a patří mezi nejčastěji vyskytující se anémie. Její příčinou je nedostatkem železa v těle. Kostní dřeň, ve které se produkují červené krvinky, potřebuje železo k tvorbě hemoglobinu. Bez potřebného množství železa se nevytvoří potřebné množství hemoglobinu pro červené krvinky.)
Jaké jsou optimální zdroje nedostatkového vitaminu D?
A je to tu zase – konec léta. Z hloubi skříní dolujeme svetry a párujeme ponožky. Podzim má své kouzlo, ale zkracující se dny a zhoršující se počasí nám na dobré náladě a optimismu nepřidají. Kromě klesajících teplot se potýkáme s nedostatkem slunečního záření. Tím také končí část roku, během které je možné získávat v našich zeměpisných končinách vitamin D ze sluníčka.
Jak vitamin D ovlivňuje lidské zdraví
Vitamin D je pro lidské zdraví velmi důležitý. Asi nejznámější je jeho přínos pro tvorbu a zachování zdravých kostí, ale jeho význam je širší. Je nezbytný pro dobrou imunitu, svalový tonus, využití vápníku a fosforu. Čím dál tím více se zkoumá i jeho role v dalších oblastech jako jsou např. rozvoj rakoviny, autoimunitních či kardiovaskulárních onemocnění.
Jak získáváme vitamin D
Nejznámějším zdrojem vitaminu D je sluneční záření. To ale v našich končinách platí jen pro období pozdního jara a léta. Navíc obavy z karcinomu kůže velí mazat se krémy s vysokým ochranným faktorem, které znemožňují tvorbu vitaminu D. Dalším možným zdrojem vitaminu D je strava. Naneštěstí potraviny, které u nás běžně konzumujeme, nám dostatečný přísun vitaminu D nezajistí. Nejvyšší obsah vitaminu D mají tučné mořské ryby a pak s velkým odstupem některé tučné sýry nebo vaječný žloutek.
Pokud bychom však všichni chtěli získávat vitamin D z tučných mořských ryb, jejich dosud přežívající populace by byly brzy totálně zdecimovány. Navíc mají bohužel největší obsah vitaminu D tučné dlouhověké ryby, stojící na vrcholu potravního řetězce (losos, treska), které za svůj život mohou nashromáždit ve svém mase těžké kovy, PCB a mikroplasty. Proto jejich maso není vhodné konzumovat dlouhodobě ve větším množství. Naštěstí existuje dostupná a udržitelná alternativa. Vitamin D se dá vyrábět z ovčí vlny.
Od lanolinu k vitaminu D
Lanolin je voskovitá substance, kterou vylučují ovce k ochraně a udržování pokožky a vlny v dobré kondici. Tato látka obsahuje 7-dehydrocholesterol, který je prekursorem vitaminu D3. Při výrobě tohoto vitaminu je 7-dehydrocholesterol přítomný v lanolinu vystaven UVB záření a transformuje se na vitamin D3. Tento proces kopíruje přirozený proces tvorby vitaminu D3 v lidské pokožce, která je vystavena slunečnímu záření. V dalším procesu je vitamin D3 čištěn a zpracováván tak, aby byl vhodný pro použití v doplňcích stravy.
Lanolin se získává z ostříhané ovčí vlny, což jej dělá udržitelným, hojným, a tudíž dostupným zdrojem vitaminu D3 pro širokou populaci. Tento zdroj vitaminu D3 je vhodný pro vegetariány, avšak nikoliv pro vegany, kteří odmítají látky z živočišných zdrojů.
Nedostatek vitaminu D se týká celé naší populace, pravděpodobně více lidí ve městě, kde se před sluncem všichni snaží ukrýt. Mluví se také o smogu, který může UV záření do jisté míry blokovat, a proto se v kůži nemůže D vitamin tvořit v dostatečném množství.
Deficit vitaminu D má vliv nejen na imunitu (StrongImun D+), ale i stav zubů a kostí, a to nejen u starších lidí, ale i u dětí, jejichž nároky na dostatek potřebných živin jsou v období růstu vysoké. Vitamin D sám o sobě však zdravé kosti nezajistí, pro ty potřebujeme další nedostatkový vitamin – K2. Teprve součinnost těchto dvou látek a strava bohatá na vápník, přispěje ke správnému metabolismu vápníku a zaručí, že se vápník uloží tam, kam má, tedy do kostí. Ověřeným doplňkem stravy je náš Femoralex®D+, který obsahuje vedle vitaminu D3 také přírodní vitamin K2 a skvělou bílkovinu laktoferin.
GABA, variabilita srdečního tepu (VST), obezita a nové výzkumy
Poslední výzkumy naznačují, že GABA (kyselina gama-aminomáselná) může napomáhat ke zlepšení variability srdečního tepu, emočních stavů a také upravovat činnost sympatického nervového systému u lidí s nadváhou.
Co je GABA?
GABA (kyselina gama-aminomáselná) je přítomna v zhruba 40 procentech všech neuronů. Jedná se o jeden z hlavních inhibičních neurotransmiterů se schopností uklidňovat mysl před spaním. GABA stimuluje REM fázi spánku, která je esenciální pro kvalitní odpočinek. Při výzkumech, kdy byla GABA porovnávána s melatoninem se ukázalo, že 100 mg látky Gabarelax (stejné množství, jako v našem přípravkuNotty lavanda) má obdobné účinky jako podávání 3 mg melatoninu. Další velmi slibné výzkumy probíhají ohledně zlepšení relaxace po námaze a zmírnění úzkostlivých stavů.
Co je variabilita srdečního tepu?
Variabilita srdečního tepu (VST) je poměrně nově udávaný parametr našeho srdce, který udává variabilitu doby mezi srdečními tepy. Liší se tedy od obyčejné tepové frekvence, která nám udává počet tepů za minutu. Změny ve VST nám mohou odhalit některé počínající choroby nebo například i úzkostlivé stavy. Obecně se dá říct, že čím vyšší je VST, tím lépe. Nízké stavy mohou naopak znamenat potenciální riziko různých chorob. S věkem míra VST přirozeně klesá.
Připomeňme, že činnost srdce je řízena nezávisle na lidské vůli skrze dvě větve autonomního nervového systému. Funkční skupina sympatikus připravuje organismus k boji nebo útěku, tedy k vysoké fyzické aktivitě a skupina parasympatikus naopak udržuje organismus v klidu při trávení a odpočinku.
Může GABA upravovat činnost nervového systému u obézních lidí?
Klinická studie byla provedena na obézních ženách nebo ženách s nadváhou, kterým byla po dobu 90 dní podávána dávka 200 mg GABA denně. Ženy po dobu studie musely cvičit a vyvíjet fyzickou aktivitu. U skupiny, které byla podávána GABA, byl pozorován zlepšený spánek, což se projevilo na PSQI (Pittsburgh Sleep Quality Index). Změny proběhly také v náladovosti, což vedlo ke snížení negativních emocí. Dále suplementace GABA přinesla zlepšení skóre deprese podle stupnice Depression, Anxiety, and Stress Scale (DASS-21). Navíc, podávání GABA přineslo zvýšení VST, což vědci připisují převaze činnosti parasympatické větve autonomního nervového systému.
Připomeňme, že u obézních lidísympatický nervový systém často vykazuje vyšší činnost oproti jedincům s normální váhou. Tělo obézních se tak vyrovnává se zvýšenou fyziologickou a metabolickounámahou, což se vyznačuje zvýšenou hladinou katecholaminů (například noradrenalinu) v krvi. Podobně to může být s hladinou inzulinu v krvi, která může rovněž spouštět sympatetický (bojový) nervový systém.
Podávání GABA by tedy kromě účinků na spánek a relaxaci, mohlo mít poměrně zásadní důležitost ve zmírňování dopadů obezity na tělo. Jako u všeho ovšem platí, že primárním cílem každého by měl být zdravý organismus, který nebude potřebovat regulovat projevy nervového systému způsobené nadměrnou váhou. V tomto případě je tedy primární se zaměřit na redukci hmotnosti.
Laktoferin má pozitivní vliv na tvrdost kostí a jejich obnovu
Laktoferin je dobře znám pro své antimikrobiální a imunomodulační schopnosti. Je obsažen ve většině tělesných sekretů, nejvíce ho ale obsahuje kolostrum a mléko.
Laktoferin je považován za prostředníka, který spojuje vrozenou a adaptivní imunitní odpověď organismu. Proto je zásadní součástí přirozené výživy novorozenců. Jméno získal laktoferin pro svoji schopnost vázat železo. Tím, že udržuje v organismu jeho rovnoměrnou hladinu, pomáhá předcházet anémii.
Laktoferin a kostní hmota
Méně se však ví, že tato mléčná bílkovina hraje významnou roli v růstu kostní hmoty. Dle výzkumů novozélandského týmu, vedeného profesorkou Jillian Cornish z aucklandské university, stimuluje laktoferin tvorbu a diferenciaci kostních buněk – osteoblastů a prodlužuje jejich život. Na druhou stranu inhibuje tvorbu osteoklastů, buněk zodpovědných za kostní resorpci, což vede ke snížení počtu buněk, které mohou aktivně kost odbourávat. Již vytvořené osteklasty však neovlivňuje. Laktoferin, jako pomocná látka, přinesl také vynikající výsledky při stabilizaci kostí v případě zlomenin, čímž urychluje hojení kosti. Proto můžeme považovat laktoferin za esenciální faktor stabilizace kostní tkáně, jehož význam není zatím plně doceněn.
Vzhledem k těmto výše uvedeným vlastnostem může být laktoferin užitečný pro jedince, kteří jsou ohroženi řídnutím kostí. Ideální je kombinovat tuto bílkovinu s dalšími látkami, které ovlivňují remodelaci kostní hmoty. Těmi jsou jsou vitaminy K2 a D, samozřejmě za současného dostatečného příjmu vápníku v potravě nebo v doplňcích.
Výroba laktoferinu
Pro účely použití v doplňcích stravy se laktoferin vyrábí z kravského mléka. Na podporu imunity se často používají přípravky obsahující kolostrum, kde je laktoferin také obsažen. Pokud chceme využít anabolický účinek na kost, používáme lakroferin získávaný z kravského mléka. Vzhledem k obsaženému množství v jednom litru mléka je jeho výroba nákladná a světová poptávka po této surovině velká, takže laktoferin je velmi ceněná surovina. Největšími producenty laktoferinu jsou tradiční producenti mléka jako je Austrálie, Nový Zéland, Irsko, Holandsko atd.
Femoralex D+
Právě proto jsme jako první na našem trhu přišli s doplňkem stravy Femoralex D+. Ten kombinuje osvědčené látky, které mají nezastupitelnou roli v kostním metabolismu, tedy vitaminy D3 a K2. Ty jsou navíc doplněny látkou, která se s nimi skvěle doplňuje a přispívá v kosti k vytváření mřížek, kam se může ukládat vápník. Femoralex D+ vedle laktoferinu, obsahuje i nejčistší přírodní vitamin K2, vyráběný z natta (fermentovaný produkt ze sóji).
Pokud se podivujete nad tím, že Femoralex D+ neobsahuje vápník, který je hlavní složkou kosti, je pro to jednoduché vysvětlení. Pokud jsou vitamin K2 a vápník v jedné tabletě, vápník nepříznivě ovlivňuje stabilitu vitaminu K2 a způsobuje jeho zásadní úbytek.
Vápník a vitamin K2
Navíc, člověk často přijímá vápníku dostatek (ať v potravě nebo doplňcích). Ten ale nemůže být správně využit, pokud v organismu chybí vitamin K2, který aktivuje bílkovinu osteokalcin, zodpovědnou za ukládání vápníku do kostí. Tento jev se nazývá kalciový paradox. Vápník kolující v krvi se nemůže uložit do kostí a tělo jej proto ukládá do cév a měkkých tkání. Tomuto nežádoucímu jevu zabrání dostatečná konzumace vitaminu K2. V běžné potravě ho však máme málo, protože je obsažen jen ve fermentovaných potravinách, např. tvrdých sýrech nebo kysaném zelí. Dle mnoha provedených studií je denní dávka vitaminu K2 45 mcg dostatečná pro pozitivní účinek na metabolismus kosti, ale na druhé straně v tomto množství neovlivňuje srážlivost krve, takže přípravek mohou bez obav užívat i lidé na warfarinu.
zkvašené sojové boby natto
Kombinace laktoferinu, vitaminu K2 a D je určena jednak na urychlení hojení zlomenin, na druhé straně může být také řešením pro všechny, kdo jsou ohroženi řídnutím kostí. To se týká hlavně žen po menopauze.
Jillian Cornish, Dorit Naot Lactoferrin as an effector molecule in the skeleton; Biometals. 2010 Jun;23(3):425-30.
Cornish J et al, Lactoferrin is a potent regulator of bone cell aktivity and increases bone formation in vivo, Endocrinology, 2004; 145(9):4366–4374
Jak je to s užíváním vápníku v tabletkách? Kolik je moc, kolik je málo a jak to všechno funguje?
Před časem mě okolnosti donutily ponořit se do problematiky užívání vápníku. První věc, která se mi vybavila byla, že ke správnému metabolismu vápníku je potřeba vitamin D a samozřejmě vitamin K2, aby se aktivoval osteokalcin, který ukládá vápník do kostí. Proto máme Femoralex D+. Potřebná je také součinnost hořčíku neboli magnesia. Rozhodla jsem se do vztahu vápník – hořčík ponořit hlouběji. Našla jsem zajímavý článek, o který bych se s vámi chtěla podělit.
Hned na začátku se člověk dozví asi to nejdůležitější: „Studie ukazují, že příjem samotného vápníku není zdaleka tak důležitý, jako příjem vápníku a hořčíku ve správném poměru. Je to jako tanec. Pokud má vypadat hezky, partneři si nesmí šlapat na palce a okopávat si kotníky. Pak mohou vypadnout z rytmu. Obdobně je to s vápníkem a hořčíkem. Obě složky musí být ve správném poměru, abychom dosáhli fyziologické rovnováhy a nenarušili ji.“
Jak tedy na to? Nejprve si pojďme připomenout, jaké funkce oba minerály v organismu plní a jak se liší.
Vápník najdeme převážně mimo buňky, zatímco hořčík uvnitř buněk.
Vápník povzbuzuje, zatímco hořčík zklidňuje
Vápník podporuje srážlivost krve, zatímco hořčík zajišťuje její normální průtok
Vápník se nachází v kostech, oproti tomu hořčík v měkkých tkáních
Tady mám ale poznámku – to je ideální stav. Pokud nemáme dostatek vitaminu K2, i vápník se ukládá místo do kostí do měkkých tkáních, což nám může způsobit velké problémy
Vápník přispívá ke stahování svalů, zatímco magnesium k jejich uvolnění
Magnesium a kalcium spolupracují, a přesto jsou antagonisté.
Datle jsou přírodním zdrojem hořčíku
Vápník a hořčík, jak se navzájem ovlivňují?
Ty samé receptory, které reagují na vápník, zároveň ovlivňují hořčík. Studie prokázaly, že kalcium přímo či nepřímo soutěží s hořčíkem při vstřebávání a transportu, a to zejména pokud je příjem vápníku značně vyšší než příjem hořčíku. Takže např. pokud je ve střevě v jednu chvíli podstatně větší množství hořčíku než vápníku, hořčík se vstřebá. Pokud ale převažuje vápník, hořčík se nevstřebá. Toto je důležitá informace, protože podávání vysokých dávek vápníku je běžné a musíme se vyvarovat toho, abychom tím narušili vstřebávání hořčíku, který je pro organismus neméně důležitý.
Ve studii z roku 1997, která byla publikována v American Journal of Clinical Nutrition, trpěly děti nedostatkem hořčíku přesto, že jej přijímaly v doporučené denní dávce, pokud zároveň dostávaly vysoké dávky vápníku. V současné době se vědci přiklánějí k častějšímu podávání menších dávek vápníku, kdy by jedna dávka neměla přesahovat 250 mg. To pomůže zlepšit vstřebávání jak vápníku, tak hořčíku.
Na trhu existuje mnoho přípravků kombinujících vápník s hořčíkem, ale stále více lékařů dnes doporučuje jejich oddělené užívání, kdy se hořčík užívá dopoledne a vápník odpoledne, aby se omezilo jejich soutěžení o vstřebání.
Fermentované sýry jsou zdrojem vápníku
Hlavní formy vápníku, užívané v doplňcích stravy, jsou citrát a karbonát, který se také užívá v antacidech, tj. lécích proti překyselení žaludku. Podle amerického National Institutes of Healthlidé, kteří mají nižší hladinu žaludečních kyselin (což je častější u osob nad 50 let), vstřebávají kalcium citrát lépe než kalcium karbonát.
Jak užívat vápník a hořčík během dne?
Odborníci se víceméně shodují na tom, že se jakýkoliv vápník lépe vstřebává s jídlem. Studie, která srovnávala vstřebávání a účinnost různých forem vápníku prokázala, že všechny zkoumané formy byly vstřebány a obdobným způsobem zvýšily hladinu vápníku. Co je ale nejdůležitější, obdobně snížily odbourávání (resorpci) kostní hmoty, což je hlavní důvod pro užívání vápníku.
Tyto výsledky naznačují, že podávání vápníku vede po užití každé dávky k opakovanému trvalému zvýšení koncentrace vápníku v séru, a že dokonce i formy vápníku s menším efektem na zvýšení koncentrace vápníku v séru mají obdobnou účinnost na potlačení odbourávání kostní hmoty.
Jak s těmi informacemi naložit? Asi zkusím popíjet vodu s hořčíkem během celého dne a odpoledne s jídlem 250 mg jakéhokoliv vápníku. A co vy?
Před cca 15 lety se začala odehrávat ve zdravotnictví nenápadná, ale ve svém důsledku naprosto zásadní revoluce. Na jejímž konci máme vznik tzv. preventivní medicíny.
Až do nedávné doby byla západní medicína založena na tom, že léčí následky. V případě nemoci se pacient odebral k lékaři, který se snažil najít odpovídajícílék nebo léčbu na pacientovy problémy. V dnešní době jsme ale svědky toho, že nebývale roste množství způsobů, které nám pomáhají předcházet zdravotním problémům. Na zdraví očí je tu aplikace na oční jógu. Krokoměr nám počítá kroky, které bychom měli denně ujít, hodinky nebo prsten nám hlídají tep a kvalitu spánku. Kvůli změření tlaku už nemusíme k lékaři. A je jen otázkou času, kdy nám chytré hodinky změří glukózu v krvi bez toho, aniž bychom museli odebírat vzorky krve. Nebo kdy nám domácí testy z moči odhalí například ovulaci.
Miniaturizace medicínských technologií a naše svébytnost
To všechno je založeno na miniaturizaci technologií v minulých 15 letech. Ta přenesla mnohé lékařské přístroje z ordinací do našich telefonů, hodinek nebo do příručních přístrojů. Na jedné straně se tedy otvírá prostor pro naprosto nový způsob, kterým můžeme pomocí malých přístrojů předcházet potenciálním majoritně civilizačním chorobám. Na druhé straně tu vznikají obavy, zdali „přístrojům“ nesvěřujeme podstatnou část vlastní svébytnosti. Zdali se místo toho, abychom poslouchali vlastní tělo, neuvazujeme do světa před obrazovkou, kde nám naměřené hodnotypromlouvají do života více než vlastní pocity.
Hledání bodu v krajině
Pokud dnes už neumíme v krajině najít bod, aniž bychom neměli zapnutou navigaci, neumíme bez pohledu na aplikaci meteoradaru odhadnout, zdali bude pršet, nemůže se něco podobného stát s naším zdravím? Nestaneme se příliš závislí na technologiích i v otázce našeho zdraví? Nemluvil právě o tomto francouzský filosof Michele Foucault, když říkal, že současná moderní civilizace z nás dělá svým zdravotnickým systémem normované a poslušné členy společnosti? Dánský antropolog Bjarke Oxlund v této souvislosti provedl výzkum v domovech pro seniory. V něm se ukázalo, že kvalitu dne lze hodnotit podle toho, kolik senior ušel kroků, popřípadě jaký mu byl naměřen tlak. Tudíž číslo, které ukázal malý přístroj seniorovi, dokázalo ovlivnit pocit z jeho dne více než samotný prožitek ze dne jako takového.
Toto vše je navíc zasazeno v konturách toho, že již dobře víme, že sociální sítě, velké množství programů v televizi, nespočetné aplikace a technologické inovace, to vše je dobrým sluhou, ale zlým pánem. A jakmile se dostáváme do jejich osidel, ztrácíme vládu nad svým časem. A rovněž i část svých individuálních schopností.
Náš svět je stále více komplikovanější
Pak je tu ovšem druhá věc. Náš svět se bezesporu komplikuje a je složitější se v něm orientovat. Zatímco sedlák před sto lety měl dost pohybu, stravu založenou na lokálních surovinách s převahou bezmasé stravy a nízký nutriční příjem, dnes je naopak problematické se trochu hýbat nebo jíst lehce a s nízkým kalorickým příjmem. Ve zkratce, pokud ráno usedneme do auta, dojedeme do sedavého zaměstnání, k obědu jdeme s kolegy na menu do restaurace a večer se pak zase přepravíme autem zpět, vlastně nemůžeme jinak, než žít nezdravě. Zatímco sedlák nemohl jinak, než žít „zdravě“, i my vlastně dnes nemůžeme jinak.
Složitost světa se tedy znásobila. A zatímco v minulosti stačila na projetí Evropy mapa ze školního atlasu, dnes jsou průjezdy některými městy tak komplikované, že bez GPS je téměř nemožné jimi projet. Stejně tak k tomu, aby jeden dodržoval v dnešním světě zásady zdravého životního stylu, je dnes potřeba sofistikovaných prostředků, které nás nutí jíst zdravěji a více se hýbat. Je totiž velmi pravděpodobné, že i ten moudrý sedlák žijící před sto lety by při současném způsobu života ztloustnul a byl vystaven stejným civilizačním chorobám, jako jsme nyní my. Zkrátka proto, že současná společnost na nás nevyvíjí žádný tlak ve smyslu nedostatku, nedostupnosti obživy ani ničeho dalšího, co by nás nějak nutilo zvednout se ze židle. Darwinovo „survival of the fittest“, jakoby už neplatilo. Dnes přežije každý, otázkou je ale s jakou kvalitou života?
Mohou na nás moderní technologie vyvinout kýžený tlak?
Zde nastupují moderní technologie. Ty mají na jednu stranu bezpochyby všechna výše zmíněná negativa. Na druhou stranu nás ale dokáží dostat pod určitý tlak. Sami se od televize večer nezvedneme, abychom šli spát dostatečně dlouho před půlnocí. Pokud nám čas odchodu do postele oznámí hodinky, tak to pravděpodobně uděláme. Stejně tak si možná místo řízku se salátem dáme na oběd kuřecí plátek s bramborem.To když nám aplikace spočítá ten kalorický rozdíl. Možná obejdeme ještě o blok více. To když nám krokoměr řekne, že nám dnes ještě pár kroků chybí atd.
Rozumné využití preventivní medicíny
Zatím asi nejrozumnějším způsobem, jak používat tyto technologie a zároveň si uchovat vlastní svébytnost, je používat technologie pro identifikaci a navržení řešení problému. Následně si nový způsob zvnitřnit, abychom k němu aplikaci nebo přístroj už nepotřebovali. Například skrze aplikaci na kalorický příjem si můžeme zapisovat náš kalorický příjem několik týdnů nebo měsíců. A následně už budeme vědět i bez aplikace, zdali si k obědu můžeme dát řízek se salátem, nebo raději zvolíme kuře s rýží.
Abychom toto téma shrnuli. V následujících letech nás čeká určitě pokračování a zesilování trendupreventivní medicíny, která je zatím stále na začátku. Stále více zdravotních měření se bude odehrávat v našich domácnostech. Což bude, jako všechno v našich životech, přinášet pozitiva i negativa. Pravděpodobně je přehnané myslet si, že v hlavní roli bude stát, potažmo korporace, které budou využívat data z přístrojů pro naši kontrolu. Což je úhel pohledu současných sociálních věd. Naopak už dnes víme, že bude velmi složité udržet si určitý odstup od těchto nových technologií a nenechat se jimi pohltit.
O dalších negativech a pozitivech se lze v tuto chvíli jen dohadovat. Může to být například i proměna vztahu k doktorům a k institucím. Pokud máme více dat, než náš doktor, můžeme pociťovat potřebu provádět si vlastní diagnózu a nespoléhat se na tu doktorskou. Na druhou stranu můžeme získat důkladnější schopnost poznávat vlastní tělo. Když si bude možné vlastní pocity ověřit daty a možná tak dosáhneme úlevy pro přetížený medicínský systém.
Tak jako tak, preventivní medicína tu s námi už zůstane. A každý z nás si bude muset vytvořit rámec, ve kterém mu bude vlastní sledování těla dávat smysl.
Čím je naše společnost technologicky pokročilejší, tím častěji saháme po přírodním řešení našich neduhů. Je to poměrně logická úvaha. V době, kdy nezvedáme oči od obrazovek telefonů a počítačů, kdy se přemísťujeme auty, vlaky a letadly, kdy o nás technologie už vědí téměř vše, se v případech, kdy toho máme už moc, rádi uchylujeme zpět k přírodě. Chceme v ní pobývat, ale chceme také, aby nás léčila. Jak jinak také léčit neduhy, které vznikají nadužíváním technických vymožeností?
Při snaze vrátit se do lůna přírody často hledáme její nejautentičtější podobu. Cestujeme na ta nejpůvodnější místa ještě nezničená člověkem, chceme jíst bio farmářskou zeleninu a ovoce s minimálním obsahem chemikálií a v případě léků a doplňků stravy chceme ideálně přírodní preparáty. To vše je mnohdy naprosto logické. Vztah mezi lidmi a přírodou je ale často mnohem komplikovanější, než by se mohlo zdát, a tak někdy i ta nejpřírodnější řešení nejsou odpovědí na naše otázky.
Ve spolupráci přírody a člověka
Asi bychom třeba jen stěží řekli, že jedny z nejrozmanitějších ekosystémů na světě vznikají na místech, kdy člověk kooperuje s přírodou po tisíce let. Klasickým příkladem je louka, která je sekána nebo spásána jen několikrát ročně, což umožňuje, aby se zde květiny vysemenily a zároveň jsou tak rostliny chráněny před většími stromy a keři, které by se zde časem usídlily a zahubily kvetoucí rostliny. Nakonec tak spoluprací člověka a přírody vznikne něco krásného a bohatého, co by samo v našich zeměpisných šířkách normálně nevzniklo.
Obdobně tomu je i v potravinových doplňcích. Často hledáme tu nejpřírodnější esenci, ale někdy jsou řešení podobná dobře udržované zahradě mnohem účinnější. Příkladem může být současný hlad po vitaminu D. Ten získáváme ze slunce a dále z ryb, mléčných výrobků a některých dalších zdrojů. Pokud bychom chtěli to nejpřírodnější řešení, měli bychom sníst 200 g divokého lososa denně. Představte si ale, co by to udělalo s naším ekosystémem, kdyby všichni obyvatelé naší planety s nedostatkem vitaminu D měli právo jíst 200 g lososa denně?
Rozkvetlá louka
Naopak řešení, které spadá do stejné kategorie jako rozkvetlá louka, může přijít s mnohem udržitelnějším a šetrnějším nápadem, i když není ten nejpřírodnější. Vitamin D v našich výrobcích se proto vyrábí z lanolínu (z ovčí vlny) ozařováním ultrafialovým spektrem (tedy nahrazujeme slunce). Vitamin je syntetický, což ale umožňuje dostat jej v dostatečných dávkách a za rozumné ceny k široké populaci, která by jinak trpěla jeho nedostatkem.
Rozhodně tím nechceme říct, že přírodní preparáty nejsou tak účinné, jako ty vymyšlené v symbióze člověka a přírody, ale musíme myslet i na trvalou udržitelnost a ochranu přírodních zdrojů. I v našich přípravcích většinou máme přírodní složky, právě proto, že jsou pro organismus lépe přirozené, a proto bývají účinnější než ty syntetické. Jak už to ale v životě bývá, nic není černobílé, proto je třeba diferencovat a stejně, jako to děláme i my v našich přípravcích, hledat vždy to optimální řešení, které nám dává maximální efekt, ale zároveň je šetrné k našemu okolí.
